Tunisko leží na severu Afriky. Turistům nabízí Tunisko naprosto ideální podmínky pro rekreaci. Je tomu tak díky Středozemnímu moři a nepřebernému množství památek a zajímavých míst. Můžete zde navštívit bájné Kartágo, koloseum El Jem, historická města Dougga a Sbeitla, oázy Gabes, Garda, Tozeur či Nefra, solné jezero Chott El Jerid, písčité duny nebo pouštní město Douz. Toužíte-li poznat severní Afriku, zkuste Tunisko!         

         Časový rozdíl: -1 hodin

            Základní údaje

Oficiální název:
Tuniská republika

Hlavní město:
Tunis

Další města:
Safákis, Sousse, Gábes

Rozloha:
163 610 km2

Ekonomické údaje

Měna:
tuniský dinár (TND), 1TND=1000 milimů

Orientační ceny:
Orientační ceny:pečivo - 3 až 5 Kč (0,15 až 0,25 TND)
mléko 1l - 12 Kč (0,6 TND)
máslo - 10 Kč (0,,5 TND)
pivo - 14 až 17 Kč (0,7 až 0,85 TND)
balená voda - 6 až 10 Kč (0,28 až 0,5 TND)
známka na pohled do Evropy - 12 Kč (0,6 TND)
půjčovné lehátek a slunečníků - 29 až 38 Kč (1,5 až 2 TND)
Na tržištích je smlouvání téměř povinné.

Podnebí:
Na severu je subtropické klima s mírnou a deštivou zimou a horkým suchým létem. Na jihu je klima spíše aridní.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel:
9 905 102

Národnostní složení:
Arabové 97%, Berbeři 1%, Evropané 1%, Židé 1%

Náboženství:
sunnitští muslimové 99%

Gramotnost:
66,7%

Úřední jazyk:
arabština (úřední jazyk), francouzština, angličtina

Formality

Vízum:
Pro organizovanou turistiku není vízová povinnost, pro individuální cestovatele víza vydává Velvyslanectví Tuniska v Praze. Přihlášení na policii zajistí ubytovací zařízení, cestovatelé ubytovaní v soukromí se musí přihlásit do 3 dnů u místní policie.

Cestovní doklady:
Cestovní pas, jehož platnost přesahuje 3 měsíce po plánovaném skončení pobytu.

Konzulát:
Velvyslanectví České republiky v Tunisku
Ambassade de la République Tcheque
98, rue de Palestine, BP 53, Tunis - Belvédere
1002

Elektrické napětí:
220V, není třeba adaptér

Rizika:
Při příletu z Evropy do Tuniska není nutné žádné očkování.

Letoviska:
Zarzis, Midoun, Houmt Souk

 

Zajímavosti

Houmt Souk: Největší město Derby, kde můžete navštívit mauzoleum Sidi Zitouniho spojené s vlastivědným muzeem, mešitu Djarma el Ghorba či pevnost Fort Espagnol ze 13. století. Konají se zde i prodejní trhy skýtající dobré nákupní možnosti.

Midoun: Druhé největší město ostrova Djerba nabízí k návštěvě nejen mešity a medinu, ale rovněž i páteční trhy.

La Ghriba: Slavná židovská synagoga La Ghriba ("dílo zázraků"), leží nedaleko městečka Er Riadh. Je jednou ze dvou vesnic na Djerbě, které jsou již dlouho domovem rozsáhlé židovské komunity. Synagogu můžete navštívit denně mimo sobotu.

Zarzis: Město Zarzis je nejjižnějším turistickým letoviskem na tuniském pobřeží a leží v těsné blízkosti ostrova Djerba, s nímž je spojeno silnicí. Město vyrostlo na místě římského Gergis v době francouzského protektorátu. V centru města se nachází starý rybářský přístav či Velká mešita.

Guellala: Středisko hrnčířské výroby nacházející se na jižní straně ostrova. Výrobky se zde zhotovují tradiční ruční metodou a dílny mohou turisté navštěvovat. Matmata: V osadě lze navštívit tzv. troglodyty - typická podzemní obydlí zdejších berberských kmenů.

Chebika a Tamerza: Skalní oázy rámované palmami a ozvláštněné vodopády.

Douz: "Brána Sahary", kde můžete využít možnosti projet se pouští na velbloudech.

Sidi Bou Said: Architektonicky velmi zajímavá vesnička (bílé domy, modré dveře, tepané mříže na oknech) rozprostírající se na pahorku nad Tuniským zálivem.

Národní park IchkeulTunis: muzeum El Bardo, staré město

Karthago: Antonia Pia - třetí nejrozsáhlejší římské lázně na světě, amfiteátr, odeon

Kairouan: čtvrté svaté místo muslimů, Velká mešita

El Jem: monumentální amfiteátr římského Thysdra, jehož vznik se datuje do 1. stol.

Hammamet: dvě mešity (z 15. a 18. stol.). Další významnou památkou, která určitě stojí za shlédnutí, je stará islámská medina (hradební město) s pevností (kasbah), jež se rozkládá na skalnatém výběžku.

Monastir: Nejvýznamnější stavbou tohoto přístavního města je ribat - pevnost s majákovou věží - založená v 8. století. V původní modlitebně se dnes nachází muzeum islámského umění. Ve městě je postavena i hradební medina.

Památky

První osady Féničanů vznikly na území Tuniska v 11. století př.n.l.. Roku 814 př.n.l. bylo založeno město Kartágo. Po punských válkách bylo město zničeno Římany a země se stala součástí římské provincie Africa. Území získali v 5. století Vandalové, roku 534 pak Byzancie. V prvních staletích našeho letopočtu bylo území Tuniska jedním ze středisek šíření křesťanství. V 7. století obsadili oblast muslimští Arabové, kteří obrátili berberské obyvatelstvo na islám.

Koncem 16. století se země stala součástí Osmanské říše (a centrem pirátů), ale později si vydobyla faktickou suverenitu. Zdejší vládcové - bejové se často obraceli na Evropu, aby mohli lépe čelit osmanskému vlivu, a snažili se zavádět západní reformy. V polovině 19. století se země u evropských bank zadlužila natolik, že to posloužilo Francii jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala kontrolu nad zemí. Bej zůstal loutkovou figurkou a francouzští kolonisté zabrali většinu nejlepší půdy. Trvající nepokoje vedly v roce 1920 ke vzniku národní strany Destúr. Roku 1934 se odštěpilo radikální křídlo strany s názvem Neo Destúr pod vedením Habíba Bourguiby.

Za 2. světové války on a jiní vůdcové vytvořili protifašistickou vládu, kterou roku 1943 svrhly jednotky odbojového hnutí Svobodná Francie pod vedením generála de Gaulla. Přesto umožnil Bourguibovi jeho vliv vést v 50. letech s Francií jednání o nezávislosti. Když Tunisko v roce 1956 získalo nezávislost a následující rok vyhlásilo republiku, stal se prvním prezidentem. Vládl do roku 1987. Jeho nástupce generál Zín al-Ábidín Ben Alí obnovil diplomatické styky se sousedními státy, například s Libyí a Egyptem, ovšem jeho vláda byla doprovázena autokratickými snahami. Do roku 1987 bylo Tunisko státem s jedinou politickou stranou. Byl sice zaveden pluralitní systém, ale strana Neo Destúr má v novém Národním shromáždění naprostou převahu poslanců